Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje cesta ke koním

3. 7. 2008

 

Můj život s koňmi

Možná to byla náhoda, možná ne. Ale vím, že lásku ke zvířatům mám asi v krvi, a fakt, že jsem se tak šíleně zamilovala do koní snad ani není překvapující, jelikož v minulosti jsme koně měli. Měl je rád praděda, děda, mamka, prostě je to tak. Jenže jen já si to dokázala víceméně udržet a prosadit...

Těch pár "omylů", které se staly v mých předškolních letech, asi zažil každý. Koně fascinují snad každého člověka, někdo jim podlehne, někdo ne. Někdo se jich bojí, má z nich respekt, někdo je miluje. U mě to začalo koňmi na pouti a u jedné rodiny nedaleko mého bydliště...

Když jsem viděla koně na pouti asi v mých 4 letech, chtěla jsem se na koníkovi vozit. Kdybych tenkrát věděla a vnímala, jak si ti chudáci žijou, Obrazeknikdy bych to už neudělala...Pak přišli koně jedné rodiny asi kilometr od domova. Jezdili jsme s rodinkou občas na kolech po okolí a já vždycky chtěla tam...ke koním. Podívat se na ty nádherná a ušlechtilá zvířata. Stačil mi pohled, pohlazení, prostě mě už tehdy, asi v pěti, koně úplně pohltili. Začala jsem pomalinku chtít všechny věci s obrázkem koně a začalo taky období sbírání všeho možného, jen aby na tom byl kůň...:-) Pak přišli školní léta a seznámení s kamarádkou Léňou, která na tom byla podobně. Asi i tohle kamarádství mi pomohlo dostat se tam, kde jsem. Společně jsme prožívali koně a chtěli někam chodit. Byli už jsme starší a občas se dojeli někam mrknout, vyfotit si koníky, pohladit a sem tam zajezdit. Marně jsme přemlouvali rodiče, ať nám koně koupí. Ale sami moc dobře věděli, že o koně bychom se tehdy opravdu neuměli postarat...Obrazek

Pak náhle a znenadání přišlo místečko, na které nikdy nezapomenu. Byl to Mlýn Kamenice, kde chovali haflingy. Nádherné plemeno, pro které mám od té doby obrovskou slabost. Občas jsme si tam zajeli zajezdit, ale ve skutečnosti jsme se nějak tak učili sami z vlastních zkušeností - omylů. V tu dobu mě Lenča seznámila s Monikou a byli jsme na vše tři. ObrazekOpět obrovskou náhodou jsme přišli k místečku mě již od dětství známému - Krchov. Ano, dva a půl roku jsem se s holkama chodila starat ke koním, na které jsem se jako prcek chodila dívat přes ohradu. Bylo to super, majitelé nám dali základy co se týče péče o koně, a i když to byly leckdy časy Obrazekkrušné, jsem za to ráda. Kdyby si nás tehdy nevzali pod svou ruku, asi bychom na tom byli špatně. Jenže nic netrvá věčně a i Obrazektady začali být problémy. Byla zde samá práce, na koně jsme si za tu dobu sedli třikrát (ikdyž to nebyl skutečný problém odchodu), začaly neshody s majiteli a především přišli i nové holky, a bylo vše jinak. Ikdyž jsme za to místo bojovali, bylo lepší se vzdát a vydat se jinou, snad lepší cestou.

Následovaly dva krásné roky strávené ve společnosti dvou huculek - Sabiny a Argely. Strávili jsme u nich každObrazekou volnou chvilku a cítili jsme se tam prostě v pohodě. I když i zde nastaly občas problémy, musím říct, že šlo asi o tehdy nejkrásnější léta strávené u koní. Mamina Sabča byla a je koňskou osobností, která nás naučila spoustě věcem a Argela byla prostě miláček. Navždy zůstane v mé paměti jako malý ztřeštěný koňský trdlo...:-) Šíleně mě mrzí, že jsme se musely vystavit nelehkému úkolu, zda jí koupit či ne. Věřte, že Obrazekkdybych se tehdy s Lenčou nedostala na vytouženou školu - veterinu, kdo ví, jak by to dopadlo, protože bych za ní nesmírně bojovala...ale vím, že se má na Slovensku mezi stádem koníků lépe, protože bychom jí nemohli dát tolik času, který by potřebovala...

V této době se stal ještě jeden Obrazekveliký krok, který ovlivnil můj život u koní. Začali jsme jezdit na Cunkov. Farmu, na kterou se vždycky ráda vrátím, protože je tam super parta a skvělí koně. Tam jsme se teprve naučili pořádně jezdit. A myslím, že bych za to měla poděkovat především Kýtě, která s námi měla svatou trpělivost, obzvláště při jízdárenských hodinách...

A tak s nástupem na střední školu nastaly veliké změny. A to doslova. Myslím, že tím se chtě-nechtě uzavřela jedna celá velká kapitola mého života, jak u koní, tak všude jinde. Prostě nebylo tolik času a Obrazekkrásné chvíle u koní byly fuč...I když jsme se snažili občas zajet na Cunkov a podívat se za Sabinkou, která mimochodem zůstala sama samotinká a později odešla také na Cunkov :-( , nebylo to ok. Sami jsme cítili, že potřebujem někam patřit, zase mít to pevné hezké místo u koní. Monča si našla jiné místo, opustila naši "trojku" a dala seObrazek úplně, úplně jiným směrem. Zůstali jsme s Lenčou a stále víc a víc nás zajímala cesta horsemanshipu. Pátrali jsme, četli, studovali, ale co naplat, když není kde něco podobného zkusit...Navíc nás motivovala kamarádka Míša a její Černej...

    A nakonec, což je věcí nejaktuálnější, přišli koně v Tisovnici.Obrazek Tady je to místo, kterého se nevzdám, které jentak neopustím. Ne, že bych ty předchozí chtěla opustit, ale tady je prostě TA pohoda, TY koňské osobnosti, TO místo, kde se chci usadit a zkoušet své nedostatky...Máme zde "svůj" systém, s koníky si pracujeme podle svého a sbíráme mnoho zkušeností...Více se dozvíte v rubrice: Koně v Tisovnici     

Nevím, nemůžu si troufnout tvrdit, že se Obrazekněco nezmění, protože studium veteriny je pěkně náročné a nemám tolik času, který bych potřebovala...Také záleží na koníkách samotných, na domluvě s majitelem atd. Každopádně TEĎ žiju s koňmi v Tisovnici, jsem velmi spokojená a o nich také budu nejvíce psát na svém webu.

 

 Tak toť shrnut můj

život s koňmi!!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.konicionline.blog.cz

(siga89, 22. 8. 2008 19:24)

Ahojda, písni mi na ICQ 325510566... Můžem pokecat!!!

:-)

(Sametka, 19. 8. 2008 21:14)

Ahojky Pájo :-). Tohle se ti fakt povedlo - teda četla jsem to už dřív,ale je to fakt super... Ráda vzpomínám na starý časy - zvlášť na ty, co jsme trávily u Sabinky a byly jsme na všechno ještě tři. Ale musím říct, že teď zbožňuju tu volnost, co u koní máme. Samy si řešit problémy, samy je snažit napravovat, samy se učit z vlastních chyb a omylů a už je nedělat - ale dělat zase jiné :-D. Prostě v Tisovnici je to skvělí :-) a myslím si, že pro naše zájmy a potřeby jsme si našly to nejideálnější místečko u koní :-)

Tioga

(Admin, 4. 7. 2008 22:19)

Děkuju, docela se divim, že to jde, protože jsem to psala hodinu před půlnocí:-) Jinak mám ještě co dělat, takže to bude celkem fuška...jo a ještě jednou díky za tu dnešní návštěvu - přeci jen jsme si toho odnesli celkem dost! A hlavně - díky za Juráška...:-)

pěkný...

(Tioga, 4. 7. 2008 19:51)

čtu a máš to opravdu pěkně napsaný, jen tak dál :)